ZŠ Záhorovice
V televizi se stále mluví, že měl Večerníček narozeniny. Proto jsme toto téma zařadili do plánu činností ŠD na říjen.
Dozvěděli jsme se, že se Večerníček poprvé objevil v Československé televizi 2. ledna 1965.
Vysílala se série krátkých pohádek Kluk a kometa a to jednou týdně, které vyprávěla herečka Štěpánka Haničincová v černobílém formátu za účasti Černého divadla. Hlas komety namluvila herečka Jiřina Bohdalová.
Samotný obrázkový Večerníček s kresleným klukem v papírové čepici a jeho znělkou s klaněním se objevil až v srpnu stejného roku. Večerníčkův hlas, patřil tehdy pětiletému Michalovi Citavému. Jeho maminka v tehdejší Československé televizi pracovala v Redakci pro děti a mládež.
Až za dva roky v roce 1967 bylo vysílání Večerníčku rozšířeno na tři dny v týdnu - úterý, čtvrtek a neděle a za další rok v roce 1968 se vysílal už každý den. Stal se každodenním podvečerním průvodcem dětí před uložením ke spánku.
Prvním kresleným Večerníčkem byly v říjnu 1967 Pohádky ovčí babičky, které také namluvila Jiřina Bohdalová. Kromě loutek a kreslených postaviček uvedla ČST na obrazovku v roce 1974 hraný večerníčkový seriál Krkonošské pohádky.
Předchůdce Večerníčků byl pořad Stříbrné zrcátko, který začal své vysílání v roce 1963 v nedělním podvečerním čase.
Ve znělce se Večerníček nejprve 7krát otočí po celé obrazovce, pozdraví „Dobrý večer!“, poté vyběhne po 20 schodech, poté skočí dolů, povozí se na houpacím koníkovi, koník se poté změní v otevřené osobní auto a následně v jednokolku. Po celou dobu znělky přitom chlapec volně rozhazuje listy papíru, který je celkem 24 v souvislosti se 24 hodinami, po kterých se vrací, přičemž poslední list pak ukáže směrem k divákům a na něm je logo České televize. Závěrečná část obsahuje úvodní část obrazu úvodní znělky puštěnou pozpátku, rozloučení zní „Dobrou noc!“
Kromě získaných informací jsme se dívali na ukázky z různých dílů Večerníčků, určovali jejich názvy, doplňovali pohádkové dvojice, luštili tajenku a nakonec jsme si vyrobili papírovou čepici.
